Zde si je třeba uvědomit, že data z výzkumů konopí jsou vždy pouze polovinou příběhu - mohou být totiž pravdivá nebo taky zavádějící. Ještě, než se pustíme do doopravdy kvalitních průzkumů nabízejících hodnotné vhledy do léčebného spektra konopí, podívejme se na naprosto typický nepodložený “důkaz”, který se proti-konopná propaganda snažila vrýt do hlav potenciálních konzumentů celé poslední století.
Příběh dost možná nejvíce zavádějícího “důkazu”, který byl dlouhodobě využíván k poškození image léčebného konopí, začíná roku 1974, kdy doktor Robert Galbraith zveřejnil výsledky studie vykonané na univerzitě Tulane. Doktor Galbraith je dnes již v oblasti neurologie známou kontroverzní figurou. Svou pověst si vybudoval zejména díky nadšení pro “terapii šokem”, během které využíval elektrických šoků pro dosažení stimulace hluboko v mozku. Pomocí této metody se Galbraith snažil například konvertovat homosexuály “zpátky” na heterosexuály.
Doktor Galbraith se dále ochotně zúčastnil tajných experimentů vedených tehdejší agenturou CIA, během kterých docházelo k ilegálním pokusům s halucinogenní drogou zvanou bulbocapnine ve snaze vynalézt vysoce funkční ‘vymývač mozku’. V té době však Galbraithova pověst zůstávala neposkvrněna.
Když tedy krátce poté vyšly na povrch výsledky Galbraithovy studie o účincích konopí, média se zodpovědně chytla povinnosti a hrdě vydávala články s titulky typu “THC zabíjí mozkové buňky” nebo “Marihuana způsobuje poškození mozku”. Navíc, jak si to dokážete představit, články byly prezentovány jako faktuální tvrzení bez kapky skepticismu. Mezitím se výsledků chytl i tehdejší president USA Ronald Reagan a okamžitě začal tvrdit, že legalizace konopí nepřipadá v úvahu ani náznakem.
“Opice s pevně připevněnými plynovými maskami, kterým bylo nuceně podáváno průměrně 63 cigaret vysoce potentní marihuany každých pět minut. Světe div se - výsledkem studie bylo razantní poškození mozku opic. Samozřejmě, že Galbraith tyto výsledky připsal účinkům marihuany a ani ho nenapadlo zmínit dušení vlivem nedostatku kyslíku a otravu kysličníkem uhelnatým.”
Galbraithovi nálezy naštěstí nebyly nikdy replikovány a hned několik následujících prominentních studií jeho výsledky zásadně vyvrátilo.
K další zásadní změně narativy došlo roku 2003, kdy Národní oddělení pro zdraví a občanské služby USA obdržely patent na “kanabinoidy & neuroprotektanty”, založený na důkazech o schopnosti látek získaných z konopí, jež mohou mozek pomoci naopak “...ochránit proti následkům mozkové trauma jako je mrtvice, úraz, neurodegenerativní nemoci typu Alzheimerovi choroby, Parkinsona a demenci způsobené HIV.”
Během roku 1893 byla Indie pod Britskou vládou. Tehdejší koloniální vláda začala být znepokojena množstvím konopí (v té době nazýváno “konopné drogy”), které místní obyvatelstvo konzumovalo na denní bázy. Bylo tedy rozhodnuto, že je načase rozeslat týmy britských i indických lékařů po celé zemi s cílem zjistit, jaký mají konopné drogy vliv na nejen na zdraví, ale i na morálku společnosti.
Výsledkem byla masivní více než 3,000 stránková výzkumná studie obsahující autentické záznamy přes 1,200 tehdejších “jogínů, doktorů, fakírů, vedoucích blázinců, vesničanů užívajících nápoj bhang, pašeráků, armádních oficírů, dealerů konopí, manažerů ganja paláců a také představitelů duchovenstva.” Veškerá sesbíraná data v tomto souboru dat o sedmi kapitolách badatele dovedla ke dvěma zásadním východiskům: “střídmé užívání konopí je neškodné, spíše prospěšné a jeho prohibice by byla zásadním porušením spravedlnosti.”
Období dezinformací vedené převážně Harrym J. Anslingerem (vedoucím tehdejšího federálního oddělení pro kontrolu narkotik USA) a propagandistickými filmy typu “Reefer Madness” si vyžádalo ráznou a nesouhlasnou odpověď majora New Yorku Fiorella La Guardii, který pověřil oddíl v té době prestižních doktorů, psychiatrů, psychologů, farmakologů, chemiků a sociologů s cílem kompletní revize a investigace veškeré dostupné vědecké literatury na téma účinků konopí.
Výsledky revize byly zveřejněny pod názvem “La Guardia Report”. Studie si okamžitě získala obrovský respekt na univerzitní půdě a byla oceněna prestižní cenou New Yorské Akademie medicíny.
“Marihuana, stejně jako alkohol, nemá vliv na trvalé změny v základu osobnosti,” vyvozují ve studii badatelé. “Marihuana sama o sobě nezpůsobuje antisociální chování. Dále, neexistují žádné důkazy o tom, že by pravidelné užívání marihuany přímo vedlo k následnému užití opiátů. Dlouhodobé užívání konopí nevede k fyzické, mentální ani morální degeneraci. Právě naopak, z výsledků můžeme vyvodit, že látky pocházející z rostlin marihuany mohou v určitých případech nabízet potenciální terapeutické výhody, které si zaslouží další důkladný průzkum.”
Roku 1964, v moment, kdy tým izraelských vědců vedených doktorem Raphaelem Mechoulamem poprvé identifikoval a popsal molekulu THC jakožto primární psychoaktivní látku obsaženou v rostlinách léčebného konopí nedošlo pouze k zásadnímu posunu v pochopení účinků marihuany, ale také k sérii následujících uvědomění v tom, jak rozumíme fungování celého lidského těla.
Objev THC vědce dovedl až k zásadnímu objevu do té doby neidentifikovaného tělesného systému - endokanabinoidního systému - který lze považovat za něco jako regulační operační systém, jehož funkcí je správná regulace všech ostatních tělesných systémů a udržování jejich vzájemné rovnováhy.
Pokud vás funkce a detaily ohledně endokanabinoindního systému zajímají, můžete přejít na jeden z minulých článků “Endokanabinoidní systém pro začátečníky”. Tento objev samozřejmě vedl i k dalším studiím zkoumajícím působení proti rozličným onemocněním.
Prvotním záměrem studie z roku 1974, která prokázala pozitivní vliv látek z konopí na růst nádorů, bylo paradoxně dokázat, že konopí poškozuje imunitní systém. Studie sponzorovaná národní agenturou pro kontrolu drog (NIDA) a Americkou organizací pro výzkum rakoviny probíhala na univerzitě Virginia, kde badatelé uměle implantovali nádory to těl pokusných myší a následně je “po 10 po sobě jdoucích dní léčili pomocí látky delta-9-THC, hned od prvního dne implantace nádorů.”
Výsledky studie byly následně zveřejněny ve vědeckém žurnálu “The Journal of the National Cancer Institute” a názorně popisovaly způsob, jakým “THC a CBN pomohlo snížit celkovou velikost nádorů u myší léčených po 20 dní.” Skvělé a pokrokové výsledky, no ne?
Autoři studie byly z výsledků nadšeni a už se těšili, až rozjedou další následující fázi vyšetřování. K jejich zklamání se jim však dostalo informace, že NIDA ukončuje veškeré financování dalších a nejen to - aktivně se snaží zamlžit a potlačit výsledky prvního výzkumu. Nakonec celá věc dopadla tak, že jediná publikace mluvící o možném zpomalení růstu nádorových buněk pomocí konopí byl článeček v novinách Washington Post, zveřejněný 18. Srpna 1974.
Do doby, než se někdo z badatelů odhodlal na tuto “bohem zapomenutou” studii navázat, uběhly skoro neuvěřitelné tři dekády. Úkolu se však naštěstí chopil doktor Manuel Guzman, působící jako profesor biochemie na Univerzitě Madrid. Jeho průzkum nejenže na předchozí studii navázal, ale dokázal i replikovat jeho výsledky.
Další z významných historických studií konopí minulosti je objev dnes již proslulého doktora Lestera Grinspoona, který se však nejdříve opět paradoxně snažil dokázat, že je marihuana škodlivá. Grinspoon měl konkrétně obavy o svého blízkého přítele a světoznámého astronoma Carla Sagana, který měl ve zvyku kouřit značné množství konopí na denní bázi.
“Krátce po započetí svého výzkumu si však Grinspoon uvědomil, že jeho dosavadní vědomosti a předpojatost vůči konopí je pouze výsledkem dlouhodobé vládní propagandy. Své uvědomění shrnuje v bestselleru Marihuana Reconsidered (1971).”
Od té doby, co Grinspoon “prozřel”, se již konopí zastával a stal se z něj jeden z nejsilnějších celosvětových hlasů a zastánců této bylinky. Grinspoon měl dokonce i čest pozorovat léčebné efekty konopí na svém vlastním synovi, kterému byla ve věku 15 let diagnostikována leukémie. Tento příběh ostatně detailně popisuje ve své osobní eseji vypravující o jeho celoživotní zkušenosti s touto rostlinou:
“Normální den po chemoterapii vypadal asi tak, že jsme hned po odchodu z nemocnice doufali, že to Danny stihne domů včas do chvíle, než se klasicky pozvrací. Doma jsme mu byli nuceni k posteli vždy povinně připravit kbelík na zvratky. Jednoho dne jsem však Dannymu řekl, ať si dá před terapií pár tahů z mojí zásoby. Po cestě domů se Danny otočil na mámu a povídá ‘Mami, nechceš zastavit u toho rychláku v Brooklinu? Mají tam ten dobrý sandwich...’ Já jsem jen seděl a říkal jsem si ‘Wow’.”
Během krizové situace, kdy propukalo mnoho případů AIDS naráz, působila sestřička s velmi příhodným jménem Mary Jane Rathburn jako dobrovolkyně v místní nemocnici. Při svých pravidelných obcházkách po nemocničních odděleních Mary Jane pacientům potají rozdávala domácí konopné brownies.
Snahy Mary Jane se časem pochopitelně rozkřikly a eventuelně zaujaly předního onkologa působícího v nemocnici San Francisco, doktora Donalda Abramse. Abrams se rozhodl, že to, co viděl na vlastní oči následně replikuje v oficiální vědecké studii. Konkrétně tedy fakt, že je léčebné konopí schopno pomoci pacientům, kteří trpí na nevolnosti často spojené s léčbou AIDS.
Nakonec, roku 1997, po dlouhé a trpké bitvě s federální vládou USA doktor Abrams konečně obdržel grant o jednom milionu dolarů sloužící k vykonání klinické studie s cílem prokázat bezpečnost konopných kanabinoidů v použití proti infekci HIV. Díky Abramsovu snažení tak na povrch světa vyšel celý řetězec studií vysvětlujících, že aplikace konopí v případě HIV:
Nezvyšuje sílu viru v tělech pacientů
Nepoškozuje imunitní systém pacientů
Nepůsobí negativně na inhibitory proteázy
Působí pozitivně na nárůst váhy a chuť k jídlu
Co se týče léčebného konopí a jeho vlivu na plíce, jen těžko najdete znalejšího experta než doktora Donalda Tashkina, prominentního pulmonologa působícího na Univerzitě Kalifornie, který se právě této problematice věnuje po již více než 40 let. Doktor Tashkin však zprvu nebyl rozhodně tím, koho byste nazvali “konopným zastáncem”. Právě naopak - během svého prvního výzkumu Tashkin konstatoval, že kouř z rostlinného materiálu konopí zanechává v plicích rakovinotvorné dehtové částice a následně pochopitelně vyvodil, že konopný kouř v plicích způsobuje výrazné škody.
Roku 2006 však došlo k širší a významnější návazné studii, během které k Tashkinovu překvapení vyšlo najevo, že konopí v žádném případě nezpůsobuje rakovinu plic, a to ani v případě chronického těžkého užívání.
Jak říká sám Tashkin “...výsledky této studie šly proti veškerým našim očekáváním. Naše hypotéza spočívala v tom, že mezi kouřením konopí a výskytu rakoviny plic existuje positivní korelace a dále, že vyšší spotřeba konopí vede přímou úměrou k vyšší frekvenci výskytu plicní rakoviny.”
Díky dlouholetému snažení doktora Tashkina tedy nejenže vyšlo najevo, že kouření konopí rakovinu plic napříč logickým předpokladům nezpůsobuje, ale zároveň nasvědčuje tomu, že má dost možná významné medicínské vlastnosti.
Opiátová krize zužuje zejména Spojené státy, kde užívání léků proti patří mezi nejčastější příčiny smrti předávkováním. Co se narativy médií týče, většinou uslyšíte buďto, že je užívání konopí vstupní branou k braní opiátů nebo naopak, že se marihuana dá využít jako doplněk nebo náhrada léků proti bolesti.
Pokud se chcete o využití medicínského konopí proti bolestem nebo jako nahrazení opiátů, léků proti bolesti, můžete přejít na články:
Hlavní roli ve výzkumu terapeutického potenciálu konopí proti PTSD hraje doktorka Sue Sisley. Příběh doktory Sue začíná nabírat na obrátkách roku 2014, kdy byla z ničeho nic vypovězena ze své dlouholeté fakultní pozice poté, co se její snaha o výzkum konopí a PTSD přeměnila v politickou záležitost.
Sisley se naštěstí jen tak nevzdala a ve své snaze pokračuje jako členka Multidisciplinární asociace pro výzkum psychedelik (MAPS). Do hloubky na téma léčebné marihuany a posttraumatické stresové poruchy můžete jít v článku “Konopí a léčba PTSD: Posttraumatické stresové poruchy”.
Zlomový moment v léčbě konopím a jeho užití proti epileptickým záchvatům nastal tehdy, kdy byl malé Šarlotě poprvé naordinován olej s vysokým obsahem
Behandlung der Cannabis-Parkinson-Krankheit? (STUDIE & FORSCHUNG 2019) Medizinisches Cannabis in Apotheken Jahr des Cannabis (2012) Ed Rosenthal - Bekannter Züchter und Aktivist Cannabis und Krankheiten 1. vol
